Jan Sládek: Nad strachem z uprchlíků mají největší moc média

19. 8. 2015

Vědci a další pracovníci akademických a výzkumných institucí se v petici ohradili proti nárůstu xenofobních nálad v české společnosti. Na internetu zveřejnili výzvu nazvanou Vědci proti strachu a lhostejnosti, pod níž jsou čtyři stovky podpisů. Vědci vyzývají politiky, aby při přijímání uprchlíků zohledňovali skutečné možnosti, a ne vrtkavé nálady veřejného mínění. Žádají je také, aby nezneužívali neštěstí k hromadění levných bodů. Na média pak apelují, aby informovala pravdivě a nešířila vykonstruované senzace a paniku. Veřejnost pak žádají mimo jiné o to, aby se nenechala manipulovat; za jedno z největších nebezpečí považuje petice radikalizaci společnosti skrze strach. Akci přivítal ministr Jiří Dienstbier, naopak prezidentův mluvčí ji zkritizoval s tím, že podle něj prohlubuje příkop mezi českou společností a takzvanými elitami. „Jediným řešením je drobná práce,“ říká signatář výzvy, sociolog Jan Sládek (SZ).

Co byl pro vás hlavní impulz, proč jste výzvu podepsal?

Mohu odpovědět jenom za sebe: opravdu ošklivý byl zákrok policie proti těm, co blokovali pochod, ve kterém „slušní Češi“ mávali šibenicemi. To byl myslím zlom pro mnoho lidí. Apolena Rychlíková s dalšími přáteli pak dala dohromady velkou petici proti nenávisti, to zvýšilo pozornost médií a veřejnosti.

Ve výzvě se píše, že se „dennodenně z našeho údajně holubičího národa ozývají hlasy přející té či oné skupině cizinců smrt“. Vnímáte takhle vyhrocené emoce jako jedinečnou situaci, nebo pokračování nějakého trendu?

Myslím, že to trefně vystihl Albert Camus ve svém Moru – sklony ke zlu, nenávisti a násilí jsou všudypřítomné. Jen se občas daří je brzdit. Byly tu přece nenávistné pochody proti Romům, bylo tu čecháčkovské přejmenování na „nepřizpůsobivé“, ke kterému se alibisticky přidala různá média. Byl tu ošklivý útok na staré lidi v kampani Přemluv bábu a celá jedna vláda vyhlásila válku „sockám“. Je to tedy trend. A teď je obětním beránkem „imigrant“. Proti Romům má tu výhodu, že se s ním většina společnosti nikdy nesetkala. Je tedy možné dát mnohem víc průchod fantaziím.

Současná nenávist a strach z imigrantů tedy podle vás není něčím specifická?

Tahle vlna nenávisti má jedno smutné a nebezpečné specifikum: od začátku je brána jako cesta pro vstup nových hnutí do politiky. To naposledy zkusil můj nepříbuzný Sládek. Podle mě je to dáno tím, že konec starých časů souvládí ODS a ČSSD končí a je tady příležitost pro nové figury na poněkud zmatené šachovnici české politiky. Úspěch hnutí ANO ukázal, že staré strategie boje proti levici či pravici a hlavně komunistům už nefungují. Migranti přišli vhod, po jejich zádech se někteří možná opravdu na chvíli vyškrabou nahoru.

Co přesně se podle vás s českou společností za poslední čtvrt rok stalo?

To není trend založený na čtvrtletí, ale čtvrtstoletí zpackané transformace. Je to produkt post-komunismu, který mimo jiné zaměnil hodnotu tolerance s hodnotou lhostejnosti. Jak by řekl Kurt Vonnegut „mlč a pádluj vlastní kánoe“. Netečnost vůči výrokům žonglujícím s koncentráky a mletím lidí na masokostní moučku je pokračováním tichého pomrkávání nad zaručenými historkami o Romech, kteří si založili stranu, kterou okradl pokladník – což byla mainstreamovými médii přejatá zpráva z neonacistického serveru. Poslední čtvrt rok už jen jede na této vlně.

Výzva zmiňuje i jisté selhání médií. V čem podle vás pracují ta velká – veřejnoprávní, velké seriózní deníky – špatně?

Stejně jako někteří politici, i média se snaží touto vlnou přiživit; nakonec mnohá jsou v krizi. Již léta postupující bulvarizace zejména soukromých masmédií dostala nový zásobník munice. Veřejnoprávní média by udělala dobrou službu, kdyby víc a pravidelně informovala o tom, jak taková cesta uprchlíka vypadá, jaký je stav v zemi, odkud prchají. Myslím, že by to mohlo pomoci nabourat zlovolně vytvořený obraz nájezdu uprchlických hord. Vlastně by tedy stačilo držet se toho, co se učí na žurnalistice – poskytovat podstatné, „nohama napsané“ a ověřené informace a komentáře. Nechci ale jmenovat média, která mě za poslední dobu svým psaním o migraci zklamala.

Opravdu se žádný český politik nechová střízlivě a příkladně?

Bohužel ne, převládá v lepším případě lhostejnost, v horším a pravděpodobnějším obava ze ztráty voličů. To se týká hlavně tradičních stran, které jsou ve vážné krizi. V této frustraci snadno i tam sílí touha povozit se na nenávisti. Na několika demonstracích jsem viděl hlavně mládežnické organizace politických stran, což je dobré znamení. Osobně mi přijde, že dobrou práci dělá zelený Šádí Shanaáh. Podařilo se mu včas vyvrátit některé z největších lží a jeho článek otištěný na webu Respektu je používán v argumentaci.

Výzvu podepsalo přes třináct set vědců, hýbe petice nějak vědeckou komunitou? A hraje v tom roli, že Martin Konvička, vůdčí postava protiimigračního hnutí, je také akademik?

Za sebe mohu říci, že osoba Martina Konvičky v tom roli nehraje. Jistě, je v řadě těch, kteří si nejspíš užijí nějakých patnáct minut slávy, ale jeden člověk není v demokracii nikdy vážný problém. Horší je mlčky přihlížející většina. Já jsem rád, že vědci se rozhodli nebýt její součástí. Myslím, že pochopili, že mají i jinou než odbornou odpovědnost ke světu, ve kterém žijí: prostě nemlčet k podstatným veřejným věcem.

Když se jako sociolog podíváte na navrhované recepty v české i evropské debatě: jaké řešení výzvy, kterou imigranti představují, se vám zdá nejlepší?

Jako sociolog bych nejvíc vsadil na média. Myslím, že mají v tomto případě podstatnou část moci. A vláda by měla dát dohromady rozumnou kampaň; to by byly dobře vynaložené peníze a úsilí.

Jak podle vás mluvit s lidmi, o kterých výzva tvrdí, že “podléhají primitivním pudům a manipulaci podvodníky”? Jen apelovat na kritický rozum nestačí. Navíc hrozí jisté rozdělení:  jedna strana bude druhou označovat za xenofoby a nenávistníky, druhá pak bude „elitou odtrženou od reality“. Jaké to má podle vás řešení?

Jediné řešení je „drobná práce“ – každý den vyvracet lži a nenávist, neustále to zkoušet, nebát se vyjít z komfortní zóny své sociální bubliny. Je to asi málo uspokojivá odpověď, ale i v tomto případě platí: zachraň jednoho člověka – v tomto případě před nenávistí – a zachráníš celý svět.   rozhovor vyšel 18. 8. 2015 na Respekt.cz