Analýza uprchlictví a migrace do Evropy – trendy a příčiny

16. 10. 2015

Trendy uprchlictví a migrace do Evropy

V roce 2014 bylo na světě podle odhadů 60 milionů nuceně vysídlených osob (z toho 19.5 milionu uprchlíků mezi nimiž je zahrnuto 5 milionů registrovaných palestinských uprchlíků, 38 milionů vnitřně vysídlených osob a 2 miliony žadatelů o azyl), což je nejvíce v novodobé historii. Mezi lety 2000 a 2011 byl počet těchto osob konstantní okolo 40 milionů, v posledních třech letech je možné sledovat významný nárůst. Během roku 2014 přibylo 11 milionů vnitřně vysídlených osob a 3 miliony uprchlíků (mezi lety 2003 – 2011 přibývalo  každoročně ca. 5 milionů uprchlíků a vnitřně vysídlených osob). Přibližně polovina všech uprchlíků (s výjimkou palestinských, kteří nejsou dále bráni v potaz) pochází ze tří zemí: Sýrie (bezmála 4 mil.), Afghánistánu (více než 2,5 mil.) a Somálska (1,11 mil.). Následuje Súdán, Jižní Súdán, DRC, Barma/Myanmar, Středoafrická republika, Irák a Eritrea.

86 % uprchlíků se v roce 2014 nacházelo v rozvojových zemích. Vůbec nejvíce jich hostilo Turecko (1,6 mil.), následoval Pákistán (1,5 mil.), Libanon (1,15 mil.), Írán (1 mil.), Etiopie (660 000) a Jordánsko (654 000). Evropské státy včetně Turecka hostily celkem 3,1 milionu uprchlíků (22 % celkové uprchlické populace), z nichž nejvíce pocházelo ze Sýrie (1,7 mil.), Ukrajiny (235 000) a Iráku (132 000). Státy EU byly v souhrnu domovem pro méně než 1,5 mil. uprchlíků (10 % celkového počtu).

Mezi lety 2003 a 2012 činil dlouhodobý průměr žádostí o mezinárodní ochranu v EU 200 – 300 000 ročně. V roce 2014 požádalo o mezinárodní ochranu v EU celkem 626 000 osob, z toho 122 000 pocházelo ze Sýrie, 41 000 z Afghánistánu, 38 000 z Kosova, 37 000 z Eritreji, více než 20 000 ze Srbska, Pákistánu a Iráku. Zároveň bylo vydáno 357 000 prvoinstančních rozhodnutí, z nichž ve 160 000 případů (45 %) byla žadatelům udělena mezinárodní ochrana (90 000 azyl, 55 000 doplňková ochrana, 15 500 humanitární důvody). Šest členských států EU – Německo, Švédsko, Francie, Itálie, Spojené království a Nizozemsko – vydalo 81 % ze všech těchto pozitivních rozhodnutí. Na 219 000 žadatelů a žadatelek o mezinárodní ochranu nalezlo cestu do EU skrze riskantní plavbu přes Středozemní moře, tj. třikrát více než v roce 2013.

V první polovině roku 2015 požádalo v EU o mezinárodní ochranu přibližně 400 000 osob, což představuje nárůst o ca. 86 % oproti stejnému období v předchozím roce. Největší nárůst žádostí (v absolutních číslech) byl zaznamenán u osob pocházejících z Sýrie, následovaly Afghánistán, Albánie, Irák, Kosovo, Pákistán a Ukrajina. V období červen 2014 – červen 2015 požádalo o ochranu v EU celkem 154 000 osob pocházejících ze Sýrie, 88 500 z Kosova, 64 000 z Afghánistánu, více než 30 000 z Albánie, Iráku a Eritreji.

Výše uvedená čísla je třeba číst ve světle údajů týkajících se tzv. regulérní migrace. V Evropské unii se každoročně legálně usazuje přibližně 1,4 milionu občanů třetích zemí – v naprosté většině případů studentů, pracovníků nebo jejich rodin (85 % takto příchozích je v produktivním věku). Přibližně poloviční počet občanů třetích zemí zároveň každým rokem z EU odchází. Zeměmi původu těchto migrantů jsou nejčastěji Čína, Indie, Maroko, Pákistán, Ukrajina, USA, Rusko. Celkem v EU dlouhodobě sídlí přibližně 20 milionů občanů třetích zemí, kteří představují 4 % populace EU a 5 % všech osob v produktivním věku. Povolení k pobytu jsou ve 23 % případů udělována za účelem studia, 20 % za účelem práce, 28 % z rodinných důvodů a 29 % z (blíže nespecifikovaných) ostatních důvodů. Až milion občanů třetích zemí každoročně získává občanství EU. Vzhledem ke stárnutí evropského obyvatelstva je příchod pracovníků ze třetích zemí jedním z nástrojů k udržení stávající úrovně sociálního státu.

Příčiny uprchlictví a migrace do Evropy

Následující pasáž je analýzou příčin týkajících se uprchlictví z klíčových zemí původu, nikoliv migrace jako takové.

Hlavní bezprostřední příčinou významného celosvětového nárustu počtu uprchlíků v posledních několika letech je zhrošení bezpečnostní situace a pokračování neřešených konfliktů v řadě zemí, především v oblastech Blízkého východu a Afrického rohu. Tyto skutečnosti je však třeba nahlížet v širším kontextu převládající chudoby, vládnoucích represivních režimů, absence životních perspektiv, neudržitelných zemědělských politik a rostoucích cen potravin, a v neposlední řadě také dopadů klimatických změn ničících živobytí milionů lidí. Zhroucení vlád v  severoafrických zemích jako je Libye nebo Egypt zároveň zvýšilo šance uprchlíků ze subsaharských afrických států a zemí Afrického rohu zamířit skrze tyto státy do Evropy.

Občanská válka v Sýrii vypukla v kontextu tzv. Arabského jara a násilně potlačených protestů proti dikatuře Bašára Asada. Situaci umocnila čtyři roky trvající katastrofální sucha, která zničila živobytí statisícům malých zemědělců a farmářů. Nepřehledný konflikt, jehož se účastní kromě vládních vojsek a bojovníků ISIL řada dalších menších uskupení si od svého vypuknutí v roce 2011 dosud vyžádal přes 300 000 obětí, na 8 milionů osob bylo donuceno opustit své domovy, z toho polovina uprchla do zahraničí. Přes 12 milionů osob potřebuje humanitární pomoc. Zoufalá bezpečnostní a humanitární situace v zemi, jejíž zlepšení je v nedohlednu, zvyšuje šance syrských žadatelů na poskytnutí ochrany v členských zemích EU. Syrští uprchlíci jsou navíc často vzdělaní, řada z nich se domluví anglicky a kulturně se vesměs blíží evropskému životnímu stylu.

Podobně je i v případě Afghánistánu hlavním důvodem uprchlictví a vnitřního vysídlení dlouhotrvající občanská válka a související špatná bezpečnostní situace umocněná socio-ekonomickými aspekty. V předchozích letech většina uprchlíků z Afghánistánu mířila do sousedního Pákistánu. Poté, co se jejich situace v této zemi v poslední době začala významně zhoršovat (včetně vzrůstající represe ze strany místních úradů), zvýšil se počet osob mířících do Evropy.

Eritrea je zemí, jíž vládne jeden z nejvíce represivních režimů na světě. Systematické porušování lidských práv včetně vražd politických oponentů zde vytváří těžko představitelnou atmosféru strachu a paranoi. Bezprostředním motivem pro většinu převážně mladých mužů, kteří se vydávají na náročnou a nebezpečnou cestu do Evropy, je však snaha vyhnout se povolání do armády, které se rovná nuceným pracem na dobu neurčitou. Sousední Etiopie a Súdán v současnosti každá hostí více než 100 000 eritrejských uprchlíků, avšak i zde se bezpečnostní a zásobovací situace v poslední době zhoršuje.

V případě Iráku je třeba mít v první řadě na paměti špatnou bezpečnostní situaci v zemi trvající od invaze v roce 2003, probíhající občanskou válku, sektářské střety mezi šíity, sunnity a Kurdy a totalitární vládu tzv. Islámského státu v severních provinciích. Počet vnitřně vysídlených osob v této zemi se odhaduje na více než 3,5 milionu. Množství žadatelů o azyl přicházejících do EU z Iráku přitom zaznamenalo nejvyšší relativní meziroční nárůst ze všech zemí původu.

Zcela odděleně je třeba nahlížet situaci desetitisíců žadatelů o azyl přicházejících do EU z Kosova, Albánie či Srbska, tj. zemí, které jsou vnímány jako “bezpečné”. Významná část těchto žadatelů je romského původu. Přestože se počet těchto žadatelů v souhrnu může měřit se uprchlíky ze Sýrie, jejich šance, že skutečně v EU získají mezinárodní ochranu je vesměs mizivá. Do Evropy je žene převážně špatná ekonomická a pracovní situace v zemích původu, převládající společenská diskriminace a stigmatizace a v neposlední řadě možnost bezvízového cestování do členských států EU. Velká většina těchto žadatelů je dříve nebo později donucena vrátit se do země původu.

Pakliže se nepodaří zlepšit tamní bezpečnostní a socioekonomickou situaci, je možné v následujících letech očekávat zvýšení počtu uprchlíků mířících do Evropy přinejmenším z následujících zemí: Irák, Nigérie, Súdán, Jižní Súdán, Egypt, Libye, Jemen, Pákistán, Ukrajina.

Zpracovali: Tomáš Jungwirth, Bronislav Tomek, Josef Šmída