Stanovisko SZ k situaci v Turecku

4. 9. 2016

Pokus o vojenský puč a reakce na něj

V noci z 15. na 16. července 2016 se část tureckých ozbrojených sil pokusila o vojenský puč s cílem svrhnout legální tureckou vládu. V přímé souvislosti s ním během následujících 24 hodin zemřelo 290 lidí, 1 440 lidí bylo zraněno a téměř 8 000 lidí zatčeno. Pokus o puč byl během krátké chvíle potlačen a na stranu legální vlády se bezprostředně postavila převážná většina turecké veřejnosti. Také jej odsoudily všechny turecké parlamentní politické strany. Podle turecké vlády za pučem stojí hnutí tzv. Gülenistů, z nichž řada zastávala funkce ve veřejné správě.

Následná odvetná opatření prosazovaná prezidentem Erdoganem a vládními představiteli se stala předmětem tvrdé kritiky evropských politiků stejně jako nezávislých novinářů nebo lidskoprávních aktivistů. Důvodem byl jejich rozsah, intenzita a plošný a nerozlišující charakter. Propuštěno nebo vyzváno k rezignaci bylo například více než 2 700 soudců, 1 577 vysokoškolských děkanů, přes 15 000 zaměstnanců ministerstva školství. Nejméně 50 000 tureckých občanů byl zrušen cestovní pas a zakázáno vycestovat ze země. Jak informovalo turecké ministerstvo vnitra, úřady ke konci července pro podezření z účasti na puči zadržely přes 18 000 lidí. Během potlačování puče došlo ze strany úřadů k řadě případů lynčování vojáků, mučení vězňů, některé osoby zmizely a není o nich zpráv. Zvýšila se dlouhodobě velmi vysoká míra cenzury, došlo k zatýkání novinářů a zavírání celých redakcí.

Kroky turecké vlády jdou nad rámec toho, co může být legitimně odůvodněno s ohledem na současnou krizovou situaci. Vyhlášení tříměsíčního výjimečného stavu využívá prezident Erdogan k perzekuci širší politické opozice a upevnění vlastní moci. Celkem 138 poslanců bylo zbaveno imunity v rozporu se zásadami právního státu. Ve svých veřejných projevech se Erdogan zasazuje za obnovení trestu smrti, což je v přímém rozporu s ustanoveními Evropské úmluvy o lidských právech, jíž je Turecko smluvní stranou. Oklešťování občanských svobod a demontáž demokratického zřízení jsou tak zcela přítomnými hrozbami, které je nezbytné brát vážně.

Zelení jednoznačně odmítají vojenské převraty proti legitimnímu vládnímu zřízení kdekoliv na světě. Zároveň si nemohou nevšimnout rozsahu a závažnosti opatření přijímaných v návaznosti na zmařený pokus o puč. Svobodná média, nezávislou justici, autonomní vzdělávací systém a obecný respekt k lidským právům je třeba považovat za pilíře demokratického zřízení kterékoli země. Útoky na ně jsou proto nepřijatelné a zelení je striktně odmítají.
Vztahy EU – Turecko

Turecko je pro Evropskou unii strategickým partnerem a již od roku 1999 oficiální kandidátskou zemí. Mezi EU a Tureckem existuje celní unie, obě strany spolu také úzce spolupracují na klíčových hospodářsko-politických tématech, jako je energetika, boj proti terorismu nebo migrace. Téměř polovina tureckého exportu míří do zemí EU, z níž naopak do země přichází 80 procent zahraničních investic. Někteří členové Unie však zároveň v posledních letech ztrácejí politickou vůli podporovat přístupový proces, což vede k demotivaci turecké veřejnosti i politických představitelů. Přitom jasně deklarovaná podpora turecké perspektivě členství by přispěla k posílení autority EU v této zemi.

Přestože z výše uvedených důvodů se vzájemné vztahy nachází v největší krizi za poslední desítky let, lze si jen těžko představit uvalení tvrdých obchodních sankcí nebo dokonce přerušení diplomatických styků. Pro Evropskou unii vůči jednání s tureckými představiteli neexistuje rozumná alternativa. Zmrazení vztahů EU s Tureckem by vedlo s největší pravděpodobností pouze k dalšímu posílení autoritářských tendencí v turecké společnosti.

Unie se nachází ve velmi složité pozici, jelikož v zájmu vyhovění převažujícímu veřejnému mínění potřebuje zajistit trvání migrační dohody s Tureckem z března 2016, která vedla k podstatnému snížení počtu žadatelů o azyl přicházejících do EU. Zelení v souladu s názorem Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a řady humanitárních organizací od počátku dohodu kritizují jako alibistickou a zcela pomíjející práva a potřeby uprchlíků a migrantů. Uvědomujeme si však, že její vypovězení bez náhrady by mohlo dále posílit xenofobní politické síly v Evropě a vzhledem k nesolidárnímu přístupu mnoha unijních zemí také hrozit vyvoláním rozsáhlé humanitární krize v Řecku.

Nechtějí-li opět čelit nekontrolovanému příchodu žadatelů o azyl, musí všechny země EU v první řadě začít beze zbytku plnit své závazky týkající se přímého přesidlování uprchlíků a uprchlic z tureckých uprchlických táborů. Dále je nezbytné co nejdříve uvolnit celý objem z přislíbených 3 miliard eur určených na pomoc uprchlíkům přímo v Turecku a co možná největšímu počtu nabídnout životní perspektivu v podobě zajištění vzdělání a pracovních příležitostí.

Na druhou stranu jednoduše není myslitelné, že by EU vyhověla tureckému požadavku bezvízového styku pro jeho občany do Schengenského prostoru, aniž Ankara splní všechny formální nároky pro takový krok včetně změny stávajícího protiteroristického zákona. Integrita Evropské unie je v tomto případě podmíněna trváním na vlastních pravidlech.

Přes tvrdou kritiku autoritativních kroků prezidenta Erdogana a dalších představitelů země v návaznosti na zmařený pokus o vojenský puč nepovažují zelení za řešení jednostranné zmrazení přístupových rozhovorů s Unií. Je však více než zjevné, že jejich úspěšný průběh je v praxi podmíněn právními, politickými i hospodářskými reformami v souladu s unijními standardy. Mezi předpoklad pozitivního posunu v přístupovém procesu patří prokázání respektu k zásadám demokratického právního státu a lidským právům. Znovuzavedení trestu smrti, mučení vězňů, mizení politicky nepohodlných osob nebo zatýkání novinářů a rozsáhlá cenzura jsou v tomto ohledu kroky, které vstup Turecka do EU oddalují do nedohledna.

Doporučení pro Vládu ČR

Vláda České republiky by měla jak na bilaterální úrovni, tak v rámci Evropské unie jasně deklarovat nepřijatelnost pokusu o vojenský převrat v Turecku a zároveň se vymezit vůči  protiprávnosti a nepřiměřenosti řady přijatých odvetných opatření. V tomto směru by vláda měla vyžadovat dodržování lidských práv všeho tureckého obyvatelstva včetně politické opozice a kurdské menšiny. Konkrétně by se mohla zasadit například o zrušení zákazů zahraničních výjezdů pro turecké studenty a akademické pracovníky a zároveň nespravedlivě vyhozeným akademikům nabídnout prostřednictvím stipendií možnost pracovního uplatnění v ČR, jak již dříve avizovala Česká konference rektorů. Řádný průběh spolupráce v rámci výměnného programu Erasmus+ a obdobných studijních či stipendijních příležitostí lze považovat za stavební kámen zlepšování vztahů mezi EU a Tureckem a za předpoklad pozitivní politické změny v Turecku.

Vláda by měla trvat na dlouhodobé perspektivě tureckého členství v Evropské unii, která je pro tuto zemi klíčovým stabilizačním faktorem. Z hlediska udržitelnosti naplňování migrační dohody EU – Turecko by vláda měla podstatným způsobem navýšit počet přesidlovaných uprchlíků z Turecka, stejně jako ze zemí na jižním okraji Evropské unie. Silácké výroky o odmítání přijetí byť jediného uprchlíka, které slýcháme ze strany některých ministrů, jsou v tomto smyslu nanejvýš nezodpovědné. Směrem k české veřejnosti by vláda měla především srozumitelně komunikovat, že v případě splnění veškerých standardních podmínek včetně změny protiteroristického zákona nebo zlepšení spolupráce s unijními policejními i soudními složkami bude následovat uvolnění vízového styku pro turecké občany. Odmítání takového kroku by vedlo jen k dalšímu zhoršení vztahů s Tureckem v přímém rozporu se zájmy ČR a dalších unijních zemí.
Dokument schválila Republiková rada dne 3. 9. 2016.